Letoun známý jako Izdělije 9.12 a označovaný MiG-29A byl v průběhu roku 1989 dodán do výzbroje tehdejšího letectva ČSLA, odkud po rozpadu Česko-Slovenské federace přešel do výzbroje nově vzniklých leteckých sil České republiky a Slovenské republiky. Zatímco 10 českých MiGů-29 bylo v prosinci 1995 vyměněno do Polska za víceúčelové vrtulníky W-3A Sokol, slovenské letectvo i nadále provozuje nejen původních 10 kusů získaných při dělení federace, ale i další letouny dodané později v rámci deblokace ruského dluhu. Slovensko své devětadvacítky dále modernizuje na standard AS, který se liší zejména zástavbou elektroniky kompatibilní s NATO. Již před řadou let jsem stavěl MiG-29UB jako přestavbu modelu Revell, ale k jednomístná varianta mě ani trochu nelákala. Změna nastala na letošním E-day v Butovicích, kde se mi do ruky dostaly obtisky od Kopro na slovenský "digitál" čísla 0921. Vlastně k těmto obtiskům jsem pořídil firmou Bílek přebalenou stavebnici Italeri, která je obecně považována za nejpřesnější stavebnici devětadvacítky ve dvaasedmdesátině.
Model je poměrně detailní a celkově přesný, většině výkresů odpovídá. Z důvodu lenosti jsem dokoupil leptanou sadu od Bílka a radom od Quickboost.
Uvnitř krabice se nachází 56 dílů, na pohled velmi jemných, s negativním naznačením paneláže. K dispozici jsou zbarvení ruského a iráckého letectva, ale to mě až tak neoslovuje vzhledem k mé volbě zbarvení. Návod je bohužel celkem nepřehledný a to do té míry, že řadu dílů je třeba ustavit podle fotografií (např. táhla krytů hlavního podvozku). Rozhodl jsem se upravit žábry na horní straně sacích kanálů. U skutečného letounu jsou otevřené pouze pokud jsou motory v chodu, jejich uzavření obstarávají pružiny, které se časem vytahají, takže se zejména přední štěrbiny neuzavírají zcela. Proto jsem zadní trojici štěrbin uzavřel a přední dvojici mírně pootevřel, současně jsem zadlabal mřížky z leptů místo pouhého přilepení na povrch. Sklopné rampy uzavírající sací kanály jsou ve stavebnici příliš zapuštěné, což lze snadno opravit pomocí nože.
Upravil jsem sklon hlavních podvozkových noh směrem kupředu tím, že jsem je zkrátil, což také mírně napraví postoj letounu.
Náhrada radomu proběhla snadno - původní jsem odříznul žiletkovou pilkou a dopasoval odlévaný.
Poněkud více práce mě stálo sedadlo pilota, kde jsem oddělil sedačku a záhlavník, doplnil konstrukci zezadu a pouzdra stabilizačních padáků. Celku hodně pomohou leptané díly, stejně jako pilotnímu prostoru.
V rámci přestavby na verzi AS bylo třeba odstranit, resp. z leptu nepoužít, tříprsté antény odpovídače, jakož i stromečkovou anténu na pravé SOP a místo toho doplnit hrb na trupu za kabinou s anténami a čtyři antény nového odpovídače před kabinou.
Zbytek už bylo normální lepení bez přílišných komplikací. Celý letoun jsem natřel světle šedou Humbrol 147, po zaschnutí následovala vrstva čirého lesklého akrylového laku ModelMaster. K usazení obtisků jsem použil Adhesol od Agamy, k jejich vypnutí Hypersol od téhož výrobce. Obtisky víceméně sedí i přes jejich značnou plochu, opravil jsem pouze tvar dielektrických krytů v náběžné hraně přechodu křídla, které by měly být hranaté, nikoliv oblé jak nabízí obtisk. Pak následovala vrstva matného laku ModelMaster s přídavkem černé - a moje zděšení z toho, že základní šedá chytila odstín do zelena. Naštěstí to spravily další dvě vrstvy laku s černou - mašina sice není jako vymydlená což by se u demo stroje čekalo, ale MiGy-29 se stejně dlouho čisté neudrží, zejména okolo motorů. Celkově vzato - stavba mi trvala déle než jsem původně čekal, ale mám celkem zajímavý model, který dobře doplní mou kolekci MiGů. Navíc jde o můj první stroj ve slovenském markingu.